prof. Mgr. Josef KROFTA

Ačkoliv jsem se v Hradci Králové nenarodil, po čtyřiceti letech, co tady žiji, se považuji za Hradečáka. Prožil jsem tady všechny ty vzrušující změny, kterými tohle město procházelo od roku 1971. Pamatuji Hradec Králové jako „rudou garnisonu“, smutnou a nevlídnou městskou aglomeraci s rudými hvězdami na ulicích, které si cizinci pletli s červenou na semaforu. Pamatuji Hradec Králové po sametové revoluci, jak se ze všech sil snažil probrat z normalizační letargie. Pamatuji prvního demokraticky zvoleného primátora, první bezbariérové přechody, první ročník festivalu Divadlo evropských regionů, první porevoluční vítězství hradeckých fotbalistů a hokejistů. Pamatuji, jak jsem objevoval krásnou, nenapodobitelnou Gočárovu architekturu, která se oblékala do nových kabátů, a žasnul jsem, že mi unikala, ačkoliv jsem se mezi ní pohyboval předchozích dvacet neveselých roků. Pamatuji, jak lidé postupně plnili přibývající hospody na starém městě, což bylo neklamným znamením, že město začíná žít, jak se patří. Tohle všechno pamatuji a zároveň vím, že se to vše neudálo samo o sobě. Na tom, že Hradec Králové rozkvetl a každé jaro jakoby mu přibývá květů, mají zásluhu především lidé, „Hradečáci“, kteří si v takovémhle městě přejí žít a záleží jim na něm. Patřím mezi ně a udělám pro své město, co bude v mých silách.